Basníčka O Bromovi
Tam v Carvahallské vesnici¨
v závějích sněhu ukryté
cizinec, sám a bloudící
nechával brázdy vyryté.
Za sebou temnou minulost,
před sebou velké poslání,
znal dobře lidskou krev a kost,
zlo kupředu jej pohání.
On Jezdcem býval z dávných dob,¨
kdy světu vládl ještě mír,
však dobro nalezlo svůj hrob
a pohltil ho děsu vír.
Před temnotou se sem skrýt šel,
na hrůzu svou zapomenout,
čas odpočinku nadešel,
Jezdec si našel klidný kout.
Tam příběhy své vyprávěl
o elfech, dracích, o lidech,
o králi, který zabíjel.,
z úst vycházel hluboký vzdech.
Jen osud svůj jimnezjevil,
neb temný byl a plný ztrát,
když Morzánse mu postavil,
tak z Jezdce stal se náhle kat.
Však někdo tomu nechtěl přát,
do života mu vklouzl zas,
když začal zimní vítr vát,
nadešel znovu Jezdcův čas.
Přítele našel, draka měl
se jménem, které miloval,
on mrtvou duši pomstít chtěl,
se kterou dřív se radoval.
Však krutou cenu zaplatil
Jezdec, jenž chlapce provázel,
putovali spolu mnoho mil,
tam, kde nepřítel se nacházel.
Ra'zak, drakobijec to byl,
co způsobil utrpení,
ochrance chlapci otravil
a podrobil ho mučení.
Svůj život dobru ´věnoval
starý Jezdec se jménem Brom,
kde prostíra se Carvahall,
mu na památku roste strom.
Vzpomíná na něj s láskou muž,
jehož dřív světem provázel,
však Jezdce pomstí jeho nůž
na slunci se leskne čepel.
Na cestu padá hvězdy svit,
Jezdec ji pro něj připravil
a chlapce nechal po svých jít,
jen z oblohy ho pozdravil.
Je škoda že nevím kdo je autor
